Příběhy spánku

"Představa pobytu na veřejnosti s nespokojeným dítětem je velmi nepříjemná. Co si lidé pomyslí? Soudí nás za to, že nedokážeme utišit vlastní dítě? Znervózňujeme každého v okolí ho pláčem?"

Napsala Kiki, maminka Vinter

Těžký začátek

Vinter se narodila jako drobná holčička, vážící pouhých 2,685 gramů. Po porodu navíc ztratila více kil, než se předpokádalo a pobyt v porodnici se tak prodloužil. Po pěti dnech nabrala na váze a my jsme konečně mohli jít domů. Kojení bylo výzvou, stále dostatečně nepřibírala a byla velmi nespokojená. Kojení jsme doplňovali dětskou výživou ve stále větším množství a po dvou měsících jsme s kojením přestali úplně. Mysleli jsme si, že se z Vinter díky dobré výživě, které se jí konečně dostalo, stane šťastné a spokojené miminko.

To se ovšem nestalo.

Vinter byla většinu dne nespokojená. Odpoledne a večery proplakala. Pláč byl až hysterický, rozhazovala ručičkami i nožičkami a bylo nemožné ji utišit. Jelikož byla naše první miminko, mysleli jsme si, že takto rodičovství zkátka vypadá.

"To přece děti dělají", "Nikdo nesliboval, že mít malé dítě bude jednoduché" říkali známí, když jsme zmínili Vinterin častý pláč. Děkujeme za radu, pomysleli jsme si. Jednoduché to určitě není.

Dny a noci jsme trávili kolébáním Vinter, dokud konečně neusnula. Mnohdy se zdálo, že to děláme jen z vyčerpání a ne proto, že bychom ji chtěli utěšit. Často nás navštěvovali zdravotníci aby zkontrolovali Vinterinu hmotnost - když jsme se jim ale svěřili s obavami ohledně její mrzutosti, nedočkali jsme se žádné odezvy. Možná jsme nevoli správná slova – mrzutá nezní tak závažně jako nešťastná či hysterická.

Mateřství v domácím vězení

Zatímco jiní rodiče si užívají mateřskou dovolenou chozením do kaváren a návštěvou rodiny a známých, my jsme čas trávili doma.

A stále trávíme. Myšlenka na povyražení si s nešťastným děťátkem je velmi znepokojivá. Co si lidé pomyslí? Soudí nás za to, že nedokážeme utišit naše vlastní miminko? Znepokojujeme ostatní její pláčem? I když nepláče, jsme neustále v pozoru. Zkrátka, jít na veřejnost není za odměnu, ale za trest.

Ostatní maminky, které jsem znala mi řekly, že jejich dítě téměř nepláče, jen když je hladové. Když byli jejich děti vzhůru zažívali spolu příjemné chvíle. Nemuseli děťátko celé hodiny houpat, aby se tím pohyben nakonec uklidnilo. My ano.

Můj manžel musel houpáním strávit celé hodiny, protože Vinter usnula jen v našem náručí, v kolébce, na hrbolaté cestě v kočárku nebo v dětské hamace.

Kaniosakrální a reflexní terapie

Při setkáních s ostatními matkami jsem si uvědomila, že to, co zažíváme, není normální. Napsala jsem své tetě, která se zabývá kraniosakrální a reflexní terapií. Nyní nás přibližně jednou týdně navšetevuje a zdá se, že to Vinter pomáhá – před usnutím již tak dlouho a hystericky nepláče. Stále však máme doma miminko, které je přes den velmi plačtivé.

Jedna moje známá maminka nám pomohla a nabídla mi jejich dětskou hamaku (bez kolébkového motoru - ten naštěstí pro ně, nikdy nepotřebovali). Ušetří nám aso polovinu času stáveného houpáním, když už jínedokážeme houpat v náručí, zpívat nebo pouštět hlasitou rockovou hudbu, kterou dokáže vnímat i přes svůj pláč.

Jednalo se o koliku?

O kolice jsem poprvé slyšela ještě předtím, než se Vinter narodila, ale nečekala jsem, že bychom s ní mohli mít později sami problém. Přestože proplakala více než tři hodiny během tří dnů v týdnu, nebrala jsem možnost koliky v úvahu. Nikdy jsme nenavštívili nemocnici, aby nám ji diagnostikovali. Ani návštěvy zdravotníků tuto možnost nikdy neotevřely - ti příčinu častého pláče ani nehledali. Jednoduše jsme nevěřili, že by toto mohlo potkat právě nás, a tak jsme netrvali na vyšetření a určení diagnózy.

O kolice se můžete dočíst více zde.

“Vyspěte se tehdy, když spí dítě”. Ano, dobrý nápad - když ji zvládnu uložit, aniž by začala znovu plakat nebo se nemusím narychlo vykoupat, když konečně sama usnula. Když sotva čas něco sníst předtím, než koloběh pláče, krmení a dalšího pláče začne nanovo.

Zvuk jejího pláče zničí mou vytouženou pauzu a srdce se mi rozbuší tak, jako bych právě doběhla autobus. Ztrácím trpělivost a moje nervy jsou napjaté k prasknutí. Neustále se cítím vinna, jak mě její pláč frustruje, i když vím, že ona za nic nemůže. Vinter je ještě v mnohem obtížnější situaci.

Cítila jsem se ochuzená o pohodové mateřství, kávičkáření a mazlení. Většinu dní jsem strávila přikovaná ke gauči, s plačícím nebo spícím dítětem, ve strachu pohnout se, abych ji neprobudila a celé to nezačalo znovu. Kolébkový motor nám velmi pomohl, protože máme tvrdohlavé dítě, které se zkrátka se spánkem potýká. Neustálý pohyb ji nakonec uspí a my si nestrháme ruce neustálým kolébáním.

Vztah a týmová práce

Pokud se partneři během takovéto krize rozejdou, docela tomu rozumím. Pokud bychom s manželem netáhli za jeden provaz, nevím, co by se s námi nebo hlavně se mnou stalo. Měli jsme jen velmi málo času pro sebe. Takový už je úděl rodičovství, ale trávit každý večer za zvuků pláče tím, že se snažíte toho druhého povzbudit, lásce příliš nesvědčí. Je to pro všechny tři z nás extrémně náročné období, které přečkáváme díky vzájemné lásce a naději, že to bude v budoucnu snazší.

Naděje pro budoucnost

Těšit se na to, až děťátko vyroste je hořkosladká radost. Sníme o tom, že "věk koliky" pomine do pátého roku - žádnou záruku ovšem nemáme. Koliku ještě nemáme ani oficiálně diagnostikovanou.

Nyní, když Vinter dosáhla věku 3 měsíců, se situace s pláčem výrazně zlepšila.

Když VInter nespí, zažíváme chvíle plné smíchu a žvatlání - a těchto chvil se šťastným děťátkem si vážíme. Pocit, který zažíváme, když se směje našim komickým zvukům a grimasám je nepopsatelný. Když je šťastná, je neuvěřitelně snadné ji rozesmát. Je to ta nejkrásnější malá Vinter a budoucnost pro nás všechny vypadá stále zářivěji.