Napsala porodní asistentka a zdravotní sestra Sanne Kammersgaard Christensen, majitelka soukromého porodního domu. Březen 2020 / @sanne_jordemoder
O spánkovém režimu novorozenců a malých dětí existuje mnoho dobře míněných rad. Orientace v nich může být náročná i pro zkušené rodiče. Nejlepší rada, kterou je však často obtížné uvést do praxe, zní: důvěřujte svým instinktům. Připravila jsem pro vás několik příspěvků o spánku a užitečných rad, ale můžete si z nich vzít to, co vám vyhovuje.
Spánek #1 – děti jsou jedinečné
Vera 0-6 měsíců
Od narození Vera moc nespala. Zřejmě nepotřebovala spát tolik jako ostatní. Často se budila a my jsme zkoušeli různé strategie, které jí (a nám) pomohly spát déle.
Zpočátku jsme většinou spali těsně u sebe a v prvních týdnech svého života se Vera prakticky nikdy nevzdálila z mé náruče. Potřebovala neustálý kontakt, který jsem jí samozřejmě poskytovala. Každý den jsem ji k sobě přivinul a ona tak vždy usnula. Cokoli jiného mi připadalo nepřirozené. Dokázala usnout i venku v kočárku, ale brzy jsme zjistili, že to pro ni není to pravé a často se pak budila. Přes veškerou naši snahu si Vera nikdy nezvykla na dudlík - místo něj používala mě.
Na základě doporučení jsme vyzkoušeli kolébku, která jí poskytla pocit bezpečí, ale s častým buzením nepomohla.
–
Přesto pro nás byla kolébka dobrou volbou - dokud se houpala. Věra se při houpání cítí bezpečně - v kolébce, v šátku, v kočárku či na pilates míči. Naše metody uspávání měly společné to, že Vera se cítí nejlépe, když je pevně zavinutá nebo přitulená k nám, zatímco ji houpeme.
Takže ano, děti jsou jedinečné a každé je jiné, ale faktem je - a má to obrovský smysl - že houpání uklidňuje. Dětem houpání připomíná čas strávený v matčině lůně. Přibližně 9 měsíců tráví dítě v plodovém vaku, kde se cítí bezpečně a kde je kolébáno pohyby matky. Po narození se nový svět může zdát ohromující a intenzivní a některé děti potřebují více času na adaptaci. Proto rozhodně nesouhlasím s dnešním zvykem co nejrychleji přivykat dítě na naši nepřítomnost, právě když projevuje touhu po blízkosti. Moje nejlepší rada tedy zní: naslouchejte svým instinktům, pozorujte své dítě a jeho potřeby a případné kritiky si nevšímejte.
Spánek #2
Překvapivě jsme byli zasypání kritikou a předsudky ze strany přátel, zdravotnického personálu i rodiny, navzdory tomu že nešlo o naše první dítě. Všichni měli svůj názor na to, jak nastavit pro Veru správný spánkový rytmus. Uvědomila jsem si, že se dnes až příliš bojíme toho, aby si dítě neosvojilo nějaké špatné návyky.
Koneckonců, jak jsem často slyšela:
„Teď dejte pozor, aby se z toho nestal zlozvyk“ nebo „Nenechte ji zvyknout si jen na uspávání pomocí houpání nebo ve vaší blízkosti‘. Setkala jsem se dokonce s názorem, že koupě kolébkového motoru znamená mou lenost a neschopnost zvládnout rodičovský úkol. Protože mít dítě bylo přece moje rozhodnutí! Upřímně řečeno, hodně mě to ovlivnilo. Člověk by měl nejdřív přemýšlet, než vyjádří svůj názor. Jsem naprosto přesvědčená, že mateřství zvládám a nemám pocit, že bychom dělali něco špatně.
Souhlasím, že z dlouhodobého hlediska není vhodné, aby se dítě muselo vždycky uspávat houpáním, proto je houpací motor řešením jen na přechodnou dobu.
Poslední měsíc jsme měli to štěstí testovat kolébkový motor od @membantu.dk a ani na vteřinu jsme nelitovali, že za nás Veru houpe a nemusíme trávit hodiny sezením u kolébky.
Už neřešíme otázku, zda je správné Veru kolébat, a když nastane čas, problém „odkolébáme“. V tuto chvíli je pro nás nejdůležitější zajistit Věře nerušený spánek a nám čas pro nás dva a našeho velkého kluka.
Teď si můžeme zatleskat, protože máme konečně volné ruce. Houpací motor nám vrátil náš večerní volný čas, takže když jsou děti v 19:30 uloženy do postýlek, můžeme se zase dívat jeden druhému do očí, než vyčerpáním odpadneme (obvykle se to stejně stane kolem 21:00, ale i tak jsme šťastnější).
Připomenout si, jaké to je trávit čas se zbytkem rodiny, je také obrovský rozdíl, zvlášť když jste po téměř 7 měsících stále většinu nocí vzhůru. Opravdu jsme to potřebovali.
Navíc jsme za poslední 3 měsíce zažili s Verou 6 hodin nepřerušovaného spánku během 3 nocí, což je pro nás obrovské zlepšení.
Spánek č. 3 – jak často můžete motor používat?
Všeho s mírou. Jak jsem již zmínila, dostali jsme se do bodu, kdy jsme se několikrát denně a někdy i v noci houpali s motorem i bez něj.
Náš den vypadá například takto:
- Vera vstává mezi 5. a 7. hodinou ranní. Pokud měla velmi neklidnou noc, možná byl v druhé polovině noci zapnutý houpací motor.
- Ráno: Vera si poprvé zdřímne v kočárku.
- Odpoledne: Vera si podruhé zdřímne v kočárku.
- Kolem 19:30 jsme Veru uspali v kolébce se zapnutým motorem. Obvykle začínáme na nejvyšší rychlost, pokud má problémy s uklidněním a usnutím. Během spánku rychlost postupně snižujeme. Motor má 5 rychlostí, takže je z čeho vybírat.
- Mezi 21:00-22:30 se Věra opět probouzí a já ji naposledy uspávám před půlnocí (alespoň doufám). Dávám ji zpátky do kolébky a nechávám ji znovu ukolébat ke spánku. Někdy není možné dát ji rovnou do kolébky, takže s ní musíme nejdříve sedět na pilates míči, aby se uklidnila. Pokud se vše podaří, vrátíme ji do kolébky, kde několik hodin spí.
- Když se v noci poprvé probudí, vezmu ji k sobě do postele. Krmím ji a funguji tak i jako dudlík. Většinou usne, zůstane se mnou v posteli a já také na chvíli zavřu oči. Pokud se však neuklidní ani na konci noci při dalším krmení, vezmu si na pomoc kolébku a je to opravdu velká pomoc.
Ano, není to dokonalý systém a někdy se Vera prostě vzbudí v pět hodin, i když zbytek rodiny má ještě půlnoc. Jindy ale zase usne v kolébce a já mám hodinu odpočinku navíc, než začne nový den, a to hodně pomáhá.
